# Pacienti věděli, že berou cukr. Úleva přišla stejně. Rubrika: Zajímavosti Autor: Libor Hoření Datum: 2026-08-01 Zdroj: Překvapivá fakta — https://prekvapivafakta.cz/clanek/pacienti-vedeli-ze-berou-cukr-uleva-prisla-stejne > Harvardský pokus z roku 2010 obrátil placebo naruby. Část nemocných dostala pilulky spolu s pravdou o nich — a 59 procent z nich pak hlásilo úlevu oproti 35 procentům bez léčby. Na krabičce stálo rovnou to slovo: placebo. Uvnitř byly pilulky bez účinné látky a pacient to věděl — lékař mu to při první návštěvě sám vysvětlil. Podle všeho, co se o placebu běžně říká, to nemělo fungovat. Celá jeho síla přece stojí na tom, že člověk netuší, co polyká. A ono to zabralo. ## Osmdesát pacientů, žádný klam Studii vedl Ted Kaptchuk a vyšla v prosinci 2010 v [časopise PLOS ONE](https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371%2Fjournal.pone.0015591). Zúčastnilo se jí osmdesát lidí se syndromem dráždivého tračníku — tedy potížemi, které se projevují bolestmi břicha a nepravidelným trávením a u kterých hraje velkou roli, jak je člověk sám vnímá. Třicet sedm z nich dostávalo otevřené placebo. Zbylých třiačtyřicet tvořilo kontrolní skupinu bez léčby, ale se stejnou péčí a stejným množstvím rozhovorů s personálem. Pokus trval tři týdny. Personál pacientům vysvětlil, že jsou to [pilulky z inertní látky, něco jako cukr](https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371%2Fjournal.pone.0015591), a že se v klinických studiích ukázalo, že u tohoto onemocnění přinášejí znatelné zlepšení. K tomu jim řekli čtyři věci: že placebo efekt bývá silný, že tělo na něj reaguje samo a automaticky, že je důležité brát pilulky pravidelně — a že pozitivní přístup sice pomáhá, **ale není podmínkou**. Ten poslední bod stojí za zdůraznění. Pacienti nemuseli věřit, že to zabere. Po třech týdnech hlásilo dostatečnou úlevu **59 procent** lidí na otevřeném placebu oproti **35 procentům** v kontrolní skupině. Na hlavní hodnotící škále vyšel rozdíl statisticky významný. ## Jak si to autoři vysvětlují Tady je potřeba být opatrný: přesný mechanismus nikdo nezná. V [rozboru vlastních výsledků](https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371%2Fjournal.pone.0015591) ale autoři píší, že podle nich se sešlo víc věcí najednou — poctivé vysvětlení, povzbuzení k tomu, aby pacient odložil nedůvěru, realistické očekávání zlepšení a k tomu tři vodítka, která stojí za rozvedení. První je **rituál léčby**. Pacienti brali pilulky dvakrát denně po tři týdny. Není to pasivní čekání, ale pravidelný úkon, který člověku každý den připomíná, že se svým stavem něco dělá. Druhé je **kontakt s personálem**. Úvodní návštěva trvala kolem půl hodiny, jedenáctý den přišla další. Pozornost a vlídné jednání jsou samy o sobě součástí toho, proč se lidem po návštěvě lékaře uleví. Samy o sobě ale rozdíl mezi skupinami nevysvětlí — tenhle kontakt totiž dostaly obě stejně. Teprve ve spojení s pilulkou se zřejmě projeví naplno. Třetí je **naučené spojení**, které ovšem autoři nabídli spíš pacientům než jako závěr ze svých dat. Tělo si za život spojí polykání pilulky s tím, že se pak uleví, a může na ten úkon reagovat samo o sobě. Přesně tohle personál pacientům při úvodním pohovoru vysvětloval. ## Autoři sami byli opatrní Za zmínku stojí, jak střízlivě to původní tým podal. Místo velkých slov vyjmenoval, co jeho vlastní práci oslabuje: malý počet pacientů, jen tři týdny trvání, riziko, že lidé odpovídali tak, jak se od nich čekalo, a možné zklamání skupiny, která nedostala nic. Přidal i to, že u syndromu dráždivého tračníku se hodnotí hlavně to, jak se pacient cítí, a chybí tvrdé měřitelné ukazatele. ## Podruhé, a v mnohem větším měřítku Právě ten malý vzorek byl hlavní slabina — a tak se o jedenáct let později pokus zopakoval pořádně. V roce 2021 proběhla [studie s dvěma sty šedesáti dvěma dospělými](https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33605656/), tentokrát na šest týdnů a se třemi skupinami. Jedna dostala otevřené placebo, druhá klasické zaslepené placebo, tedy pilulku bez informace, co v ní je, a třetí nedostala nic. **Otevřené placebo dopadlo znatelně lépe než nic — a zároveň prakticky stejně jako placebo podané tajně.** Zatajení tedy nic nepřidalo. **💡 Zajímavost:** Pacienty do studie z roku 2010 sháněl inzerát na „studii nového postupu propojujícího tělo a mysl". Autoři to sami uvádějí jako **slabinu své práce** — mohli tím přitáhnout lidi, kteří takovým postupům věří víc než průměr. ## Jenže to je jen polovina příběhu Ani dvě studie nestačí. V roce 2025 vyšel [souhrn šedesáti randomizovaných studií](https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12356945/) s víc než čtyřmi a půl tisíci účastníky — a ten obraz podstatně zpřesňuje. Celkový účinek je **malý, ale prokazatelný**. Podstatné je ale to, jak se liší podle toho, co se měří. **U potíží, které člověk sám hodnotí** — bolest, únava, nevolnost, celkový pocit — se účinek potvrdil. **U objektivně měřitelných hodnot** — tedy toho, co ukáže přístroj nebo rozbor — se rozdíl **neprokázal**. Vyšel tak malý, že ho autoři nemohli odlišit od náhody. Je poctivé to říct nahlas: otevřené placebo mění, jak se člověk cítí. Že by měnilo i to, co naměří laboratoř, zatím nic neukazuje. Autoři k tomu ale dodávají důležitou výhradu: objektivně se měřilo jen v menšině studií. Není to tedy důkaz, že se nic v těle neděje — spíš to, že na takový závěr zatím nejsou data. Souhrn přinesl ještě jedno zjištění a takové srovnání do té doby nikdo neudělal. Porovnal zvlášť skutečné pacienty a zvlášť zdravé dobrovolníky v laboratorních pokusech. **U pacientů byl účinek prokazatelně silnější než u zdravých lidí.** Dává to smysl. Zdravý dobrovolník, kterému se v laboratoři na chvíli vyvolá nepříjemný pocit, nemá co zlepšovat. Člověk, který má potíže měsíce a roky, ano. ## Co si z toho odnést Zjištění je pozoruhodné. Ukazuje, že na tom, jak se cítíme, se podílí i samotný rituál léčby — pravidelné braní pilulky, pozornost personálu, očekávání zlepšení. A že tenhle podíl nezmizí ani tehdy, když člověk ví, jak to funguje. Zároveň platí ta druhá půlka: nejde o léčbu nemoci, jde o vliv na vnímání potíží. Otevřené placebo není náhrada za léky a žádná ze studií to netvrdí. Nejzajímavější na tom možná je, že poctivost nic nezkazila. Očekávání zafungovalo, i když bylo vyloženo na stůl. --- **Ověřeno z:** - Kaptchuk a kol., PLOS ONE — Placebos without Deception: randomizovaná studie u syndromu dráždivého tračníku (prosinec 2010) - Lembo a kol., Pain — Open-label placebo vs double-blind placebo for irritable bowel syndrome: randomizovaná klinická studie, 262 pacientů (září 2021) - Fendel a kol., Scientific Reports — aktualizovaný systematický přehled a metaanalýza otevřených placeb, 60 randomizovaných studií (2025) *Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Překvapivá fakta.* --- Obsah lze citovat s uvedením zdroje „Překvapivá fakta" a odkazu na https://prekvapivafakta.cz/clanek/pacienti-vedeli-ze-berou-cukr-uleva-prisla-stejne.