# Středoškolák nespal 11 dní v kuse. K zotavení mu pak stačilo 14 hodin spánku Rubrika: Rekordy Autor: Klára Gottwaldová Datum: 2026-08-29 Zdroj: Překvapivá fakta — https://prekvapivafakta.cz/clanek/stredoskolak-nespal-11-dni-v-kuse-k-zotaveni-mu-pak-stacilo-14-hodin-spanku > Školní projekt na veletrh vědy obvykle znamená model sopky nebo baterku z brambory. Randy Gardner se spolužákem v roce 1963 vymysleli jiný experiment: vyzkoušet, jak dlouho člověk vydrží bez spánku – hodem mincí se pak rozhodlo, který z nich to na sobě otestuje. Sedmnáctiletý student ze San Diega zůstal vzhůru od prosince 1963 do 8. ledna 1964 – celkem [264 hodin, tedy 11 dní](https://www.npr.org/transcripts/1227217274) v kuse. Byl to tehdy nový rekord. ## Nebyl první, kdo to zkusil Zájem vědy o bdění bez spánku je starší než samotný Gardnerův pokus. První podobný experiment provedli už v roce 1896 dva američtí psychologové, kteří nechali tři mladé muže vzhůru 90 hodin. Gardnerův případ o skoro sedmdesát let později byl ale mnohem důkladněji zdokumentovaný a dodnes patří mezi nejlépe zdokumentované případy v oboru spánkového výzkumu. ## Kdo ho hlídal Gardnera od druhého dne experimentu začal sledovat lékař z výzkumného pracoviště námořnictva v San Diegu, kterého přivolali znepokojení rodiče. Ke konci, na poslední tři dny, se k dohledu přidal i spánkový výzkumník William Dement ze Stanfordovy univerzity. Zbytek doby vedli průběžný zápis hlavně Gardnerovi spolužáci, kteří s ním drželi stráž. ## Co ukázaly vědecké články Případ popsaly hned dvě odborné práce. Lékař, který Gardnera sledoval od začátku, publikoval už v roce 1965 zprávu s doloženými příznaky – kolem čtvrtého a pátého dne krátké halucinace, kolem desátého dne epizodu podezíravosti vůči rozhlasovému moderátorovi, ke konci ztuhlý výraz obličeje a potíže se soustředěním. O rok později vyšla [druhá odborná práce](https://jamanetwork.com/journals/jamapsychiatry/fullarticle/489081), pojmenovaná přímo podle přesného počtu hodin bdění – ta uzavírá, že u Gardnera nevznikla plnohodnotná „psychóza z nedostatku spánku", jak se u podobných extrémů někdy popisuje. Žádné z tehdejších pozorování nepopisuje trvalé poškození. ## Proč stačilo jen 14 hodin Gardner po skončení experimentu prospal jen [něco přes 14 hodin](https://www.npr.org/transcripts/1227217274) – ne dny, jak by se čekalo – a sám o probuzení řekl: „Byl jsem grogy, ale ne víc grogy, než je normální člověk." Spánkový dluh se totiž nesplácí hodinu za hodinu. Podle [Národní nadace pro spánek](https://www.sleepfoundation.org/how-sleep-works/sleep-debt-and-catch-up-sleep) tělo při zotavení upřednostní hlavně nejhlubší fáze spánku, které pro odpočinek mozku znamenají nejvíc – proto stačí zlomek doby, po kterou člověk zůstal vzhůru. Podobně to popisuje i [Clevelandská klinika](https://my.clevelandclinic.org/health/articles/12148-sleep-basics): tělo se snaží dostat co nejvíc hlubokého spánku hned na začátek noci, a po delším nedostatku spánku ho vyžaduje ještě usilovněji. William Dement ale později připustil, že Gardner během samotného experimentu pravděpodobně přece jen zažíval krátké, sotva postřehnutelné mikrospánky, i když nikdy neusnul na déle. Gardner podle svých pozdějších vyjádření [měl navíc o desítky let později dlouhodobě potíže se spánkem](https://www.npr.org/transcripts/1227217274) – sám to připisoval experimentu, byť zdroj sám dodává, že skutečná příčina jistá není. ## Proč už tenhle rekord nikdo neuzná Guinness World Records kategorii bdění bez spánku v roce 1997 úplně zrušil. Důvodem jsou zdravotní rizika spojená s dlouhým bděním, ale i to, že u extrémně dlouhého bdění nejde spolehlivě odhalit takzvaný mikrospánek – krátké, vteřinové „vypnutí" mozku, kdy si člověk ani nevšimne, že na chvíli usnul. Guinness zmiňuje ještě jeden důvod: existuje vzácná dědičná nemoc zvaná smrtelná familiární nespavost, při které lidé postupně přestávají spát úplně – a kdyby organizace kategorii dál sledovala, nechtěně by mohla rekord jednou přisoudit právě někomu s touhle nemocí, ne opravdovému dobrovolnému rekordmanovi. **💡 Zajímavost:** Posledním oficiálně uznaným rekordmanem se v roce 1986 stal Robert McDonald, který vydržel bez spánku **18 dní, 21 hodin a 40 minut** – od tehdejšího Gardnerova rekordu ho dělilo celých 22 let. Dnešní spánková věda se shoduje na tom, že podobné experimenty už nikdo opakovat nemá – dlouhodobý nedostatek spánku zvyšuje riziko srdečních a psychických potíží. --- **Ověřeno z:** - NPR — Lessons from Sleeplessness: the 60th anniversary of Randy Gardner's world record (2024) - Ross J. J. — Neurological findings after prolonged sleep deprivation, Archives of Neurology (1965) - Gulevich, Dement, Johnson — Psychiatric and EEG Observations..., Archives of General Psychiatry (1966) - Guinness World Records — What's the limit to how long a human can stay awake? (2023) *Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Překvapivá fakta.* --- Obsah lze citovat s uvedením zdroje „Překvapivá fakta" a odkazu na https://prekvapivafakta.cz/clanek/stredoskolak-nespal-11-dni-v-kuse-k-zotaveni-mu-pak-stacilo-14-hodin-spanku.