Delfíni si dávají jména a navzájem se jimi oslovují.

Vědci mu vzali hlas. Delfín své jméno poznal stejně.

Vědci z univerzity St Andrews to ověřili u divokých delfínů: na hvizd odpověděli mnohem častěji, šlo-li o jejich vlastní jméno, než na cizí. Autoři to označili za první doložený případ pojmenování u savce mimo člověka.

Z paluby výzkumné lodi u východního pobřeží Skotska pouští posádka do podvodního reproduktoru hvizd přepsaný počítačem – beze stopy hlasu toho, kdo ho původně vydal. Přesto to dole ve vodě někdo pozná a odpoví úplně stejným zvukem zpátky, jako by mu zavolali jménem a on řekl „tady jsem".

Jak si mládě vytvoří vlastní jméno

Mládě delfína skákavého se nerodí s vlastním hvizdem. Vytvoří si ho samo, obvykle během prvních měsíců života, a od té chvíle ho používá jako svou zvukovou vizitku – hvizd, kterým se hlásí ostatním a kterým ho oslovují oni. Podle dlouhodobého sledování delfínů v zátoce Sarasota na Floridě zůstává tenhle hvizd u většiny zvířat po zbytek života víceméně stejný, i když se u některých jedinců v průběhu let mění. Databázi nahrávek tam vedou už přes čtyři desetiletí a u jednoho zvířete mají hvizd zaznamenaný s odstupem 43 let.

Ještě než si mládě svůj hvizd vytvoří, hraje hlavní roli matka. Bezprostředně po porodu píská svůj vlastní hvizd víc než pětkrát častěji než dřív a v tomhle zrychleném tempu vydrží skoro měsíc. Podle Dolphin Research Center na Floridě pomáhá tahle zvýšená frekvence dvěma věcem najednou: aby si mládě matčin hvizd rychle vtisklo do paměti a aby se pak snáz zase našli, kdyby se od sebe ve vodě na chvíli oddělili – teprve v následujících měsících si pak mládě vytvoří vlastní, odlišný hvizd.

Proč si dělat s vlastním jménem takovou práci? Delfíni skákaví žijí v takzvané fission-fusion společnosti – skupina se pořád štěpí a zase spojuje podle toho, kde je zrovna jídlo nebo kudy je bezpečné plavat. Členové jedné tlupy se tak často na hodiny i dny rozptýlí a pak zase najdou. U zvířete, které se navíc pod vodou nemůže spolehnout na zrak tak jako na souši, se individuální zvuková značka stává hlavním spolehlivým způsobem, jak se v takové rozptýlené skupině vůbec najít a poznat.

Pokus, který vyloučil, že delfíni poznávají jen hlas

Samotné zjištění, že delfíni mají hvizd jako svoje jméno, ještě nestačilo. Zůstávala otázka, jestli se navzájem nepoznávají jednodušeji – po hlase, podobně jako člověk pozná kamaráda po telefonu, aniž by věděl, kdo volá. Aby tuhle možnost vyloučili, vědci Stephanie Kingová a Vincent Janik z univerzity St Andrews v letech 2001 a 2010 natočili hvizdy volně žijících delfínů u východního pobřeží Skotska a z jejich vlastních hvizdů v počítači vyrobili syntetické kopie – zbavené jakékoli individuální „barvy" hlasu, jen s tvarem hvizdu samotným.

Tyhle kopie bez hlasu pak z lodi pouštěli zpátky do vody spolu s dalšími kontrolními zvuky, pokaždé jen jeden. Buď šlo o počítačovou kopii hvizdu toho samého zvířete, nebo o stejně upravenou kopii hvizdu, jaký žádný z testovaných delfínů v životě neslyšel – namodelovanou podle zvířat chovaných v zajetí, ne podle jiné divoké skupiny. U hvizdu souseda z blízké, částečně známé skupiny ale postupovali obráceně – nechali ho přirozený, s hlasem beze změny, aby dali známému hlasu tu nejlepší šanci vyvolat falešnou odpověď. Univerzita to tehdy shrnula zkratkou: „každý delfín reagoval, jen když slyšel počítačovou verzi svého vlastního hvizdu, ale ne na ostatní přehrávané hvizdy" – čísla o pár řádků níž to ještě zpřesňují.

Sama studie to dokládá i čísly: alespoň jeden delfín ve skupině odpověděl na vlastní hvizd v osmi z dvanácti pokusů, na hvizd souseda – i s jeho povědomým hlasem – jen ve dvou z dvanácti, a na syntetickou kopii cizince ani jednou z deseti. I ty dvě odpovědi na souseda autoři sami vysvětlují opatrně – mohlo jít o hvizdy, které jejich metoda rozpoznávání nesprávně vyhodnotila. Delfín, který se ozval, odpověděl stejným hvizdem zpátky, jako by odpovídal na zavolání jménem. Právě tahle reakce téměř výhradně na vlastní hvizd, i po odstranění hlasu, ukázala, že delfíni nesledují, KDO mluví podle zvuku hlasu, ale CO zaznělo podle tvaru zvuku – přesně tak, jak funguje jméno.

V čem je delfíní jméno jiné než sloní

Naučit se cizí, vymyšlený a nezděděný zvuk a použít ho jako značku pro konkrétního jedince je mezi zvířaty vzácnost. Podle Kingové je „používání nových nebo naučených zvuků k označení něčeho v živočišné říši vzácné", zatímco v lidské společnosti je to samozřejmost. Janik zjištění v roce 2013 shrnul ještě přímočařeji: „naše výsledky představují první případ pojmenování u savců" a viděl v tom jasnou paralelu k lidské řeči.

Právě kombinace naučeného zvuku, nezávislého na hlase a vytvořeného doslovným okopírováním adresátova vlastního volání, byla tehdy u jiných savců nová. U většiny zvířat totiž platí, že se navzájem poznávají po hlase podobně jako lidé – individualita je jen vedlejší produkt toho, jak má dané zvíře stavěné hlasivky nebo tělo. Delfíni si naproti tomu svoje jméno museli teprve naučit a jeho tvar nezávisí na tom, kdo zrovna píská.

Novější výzkum ukázal, že jméno mají zřejmě i afričtí sloni – v roce 2024 popsali vědci z Colorado State University u divokých stád v Keni zvuky, kterými sloni oslovují konkrétního člena stáda. Funguje to ale jinak než u delfínů: slon adresátovo vlastní volání nekopíruje, jen mu přiřadí svůj vlastní zvuk. Delfíni skákaví tak zůstávají jediným zdokumentovaným savcem mimo člověka, u kterého se prokázal tenhle konkrétní mechanismus: oslovení zvukem, který vznikl přímým okopírováním toho, komu je určen.

Zatím jde o jediný takhle důkladně otestovaný případ. Nahrávky delfíních hvizdů ale vědci dál sbírají a databáze v Sarasotě i nadále roste – a s ní i šance zachytit další podobné překvapení.

Ilustrační foto: Jan van der Wolf / Pexels

Foto: Peter Asprey / Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

---

Ověřeno z:

• University of St Andrews — tisková zpráva ke studii King & Janik, PNAS (23. 7. 2013)
• Sarasota Dolphin Research Program — Sarasota Dolphin Whistle Database, Frontiers in Marine Science (2022)
• Dolphin Research Center (Florida) — přehled výzkumu signature whistles (2016)
• Colorado State University — studie o pojmenování u afrických slonů, Nature Ecology & Evolution (2024)
• University of Chicago / Royal Society — studie o dlouhodobé sociální paměti delfínů (srpen 2013)