Na Zemi roste víc stromů, než je hvězd v celé Mléčné dráze

Zkuste tipnout, čeho je víc: stromů na Zemi, nebo hvězd v celé naší Galaxii.

Většina lidí sáhne po hvězdách. Galaxie je obrovská, stromy rostou jen na jedné planetě, a to ještě ne všude.

Odpověď je ale opačná. A není ani těsná.

Kolik stromů vlastně je

Do roku 2015 se odhadovalo, že na Zemi roste zhruba 400 miliard stromů.

Pak vyšla v časopise Nature práce týmu, který vedl Thomas Crowther. A ta číslo přepsala na 3,04 bilionu — tedy víc než sedmkrát tolik.

To není zpřesnění. To je úplně jiný svět.

Na jednoho člověka tak připadá zhruba 422 stromů. Podle starého odhadu jich bylo 61.

Hned je ale potřeba říct, co se vlastně počítalo. Za strom se v téhle práci považoval dřevnatý kmen o průměru nad deset centimetrů měřený ve výšce hrudníku.

Semenáčky, mladé stromky a keře se tedy do těch tří bilionů vůbec nedostaly. Skutečný počet dřevin je ještě vyšší — jen se nedá smysluplně sečíst.

A kde ty stromy jsou? Nejvíc jich roste v tropech a subtropech, zhruba 1,4 bilionu. V severských jehličnatých lesích je jich kolem 740 miliard a v mírném pásu, kam patří i naše lesy, zhruba 610 miliard.

Proč se ten starý odhad tak minul

Tady je jádro celé věci a stojí za vysvětlení.

Starší odhady se opíraly hlavně o satelitní snímky. Z oběžné dráhy se výborně pozná, kde les je a jakou má rozlohu. Družice ale vidí korunový zápoj — souvislou zelenou plochu shora.

A z té se nedá spolehlivě určit, kolik kmenů pod ní vlastně stojí. Hustý les i řídký les vypadají shora podobně zeleně.

Crowtherův tým proto udělal něco pracnějšího. Posbíral přes 429 tisíc pozemních měření z lesních ploch po celém světě — tedy míst, kde někdo kmeny doopravdy počítal.

Tahle pozemní data pak spojil se satelitními snímky a s údaji o podnebí, půdě, terénu a lidských zásazích.

Vznikl z toho vztah, který jde otočit. Když víte, jak hustě rostou stromy na měřených plochách při daném podnebí a půdě, můžete hustotu dopočítat i pro místa, kam nikdo nedošel — stačí, že o nich znáte podnebí a půdu ze satelitu.

Teprve tenhle krok umožnil sečíst celou planetu. Bez pozemních počtů by nebylo co „otáčet", a bez satelitů by zase nebylo kam ten vztah aplikovat.

A kolik je hvězd

Tady je situace paradoxně horší. Hvězdy jsou vidět, ale spočítat je jde hůř než stromy.

Důvod je prostý: sedíme uvnitř té galaxie. Nemůžeme si Mléčnou dráhu prohlédnout zvenčí, díváme se na ni zevnitř jejího disku a značnou část nám navíc zakrývá mezihvězdný prach.

Počet se proto neurčuje počítáním. Odhaduje se z hmotnosti galaxie a z toho, kolik té hmotnosti připadá na hvězdy a jak těžká je průměrná hvězda.

Každý z těch tří kroků nese vlastní nejistotu a ty se spolu násobí.

A je tu ještě jeden důvod, proč odhady kolísají. Nejpočetnější hvězdy jsou zároveň ty nejmenší a nejslabší — ty se z optických pozorování dlouho ztrácely, protože je navíc zakrývaly oblaky prachu. Teprve infračervené dalekohledy je začaly ukazovat.

Proto se u počtu hvězd nepracuje s jedním číslem, ale s rozpětím, které se roztahuje přes celý řád.

NASA uvádí jako nejlepší odhad zhruba 100 miliard hvězd. Evropská kosmická agentura pracuje s rozpětím od sta miliard až po bilion.

Kdo tedy vyhrává

Spočítejme to poctivě, přes celé rozpětí.

Stromů je 3,04 bilionu. Hvězd sto miliard až bilion.

• Při dolním odhadu hvězd vychází stromů asi třicetkrát víc.
• Při horním odhadu asi třikrát víc.

Ani v nejnepříznivější variantě tedy hvězdy nevyhrají. Stromy vedou v celém rozsahu nejistoty — a to je na takhle hrubých číslech docela vzácné.

Právě proto se tomu srovnání dá věřit. Kdyby platilo jen při jednom konkrétním odhadu a při jiném se převrátilo, nemělo by cenu ho vyprávět.

Druhá půlka toho čísla

Na tenhle údaj se rádo zapomíná, ale patří k němu.

Táž práce totiž spočítala i to, jak se počet mění. Od počátku lidské civilizace klesl počet stromů zhruba o 46 procent. A odlesňování, změny využití půdy a hospodaření v lesích znamenají hrubou ztrátu přes 15 miliard stromů ročně.

Tři biliony tedy nejsou zpráva o tom, že je všechno v pořádku. Jsou zprávou o tom, kolik zbývá.

Co si z toho odnést

Nejzajímavější na tomhle faktu není samotné srovnání. Je to důvod, proč jsme ho tak dlouho neznali.

Spočítat hvězdy nejde, protože jsme uvnitř. Spočítat stromy nešlo, protože jsme byli moc vysoko — družice vidí střechu lesa, ne to, co je pod ní.

V obou případech je překážkou místo, odkud se díváme. A když někdo v roce 2015 slezl dolů a začal počítat kmeny, ukázalo se, že jsme se o celý řád spletli.

---

Ověřeno z:

• Crowther a kol., Nature — Mapping tree density at a global scale, 429 775 pozemních měření (2015)
• Yale University, tisková zpráva k vydání studie o globální hustotě stromů (září 2015)
• NASA, Imagine the Universe — odhad počtu hvězd Mléčné dráhy a proč se nedá spočítat přesně
• Evropská kosmická agentura — kolik je hvězd ve vesmíru a jak se jejich počet odhaduje