Poprvé v historii budeme muset hodinám ubrat vteřinu
Zemské jádro se zpomaluje a povrch planety se tím roztáčí. Správci času proto budou muset udělat něco, co za víc než půl století nikdy neudělali.
Za posledních padesát let museli správci času několikrát přidat k hodinám vteřinu navíc, protože se Země točila příliš pomalu.
Teď se schyluje k opaku. Poprvé v historii bude nejspíš potřeba jednu vteřinu ubrat.
Proč se do času vůbec zasahuje
Naše hodiny jdou podle atomů. Cesiové etalony měří čas tak přesně, že se od nich rotace Země odchyluje.
Země totiž není spolehlivý hodinový stroj. Její otáčení mírně kolísá — brzdí ji slapové působení Měsíce, ovlivňuje ho počasí, pohyb vody i dění hluboko uvnitř planety.
Aby se astronomický čas nerozešel s atomovým, zavedli technici v roce 1972 přestupné sekundy. Když se Země opozdí, přidá se do posledního dne v půlroce vteřina navíc. Podle NIST k tomu docházelo průměrně zhruba jednou za osmnáct měsíců a rozhoduje o tom Mezinárodní služba pro rotaci Země.
Pravidla od začátku počítala i s opačnou možností. Jenže ta nikdy nenastala.
Země zrychlila
V posledních letech se ale ukázalo něco nečekaného: planeta se roztáčí.
Vysvětlení nabídl geofyzik Duncan Agnew ze Scrippsova oceánografického ústavu Kalifornské univerzity v San Diegu ve studii, která vyšla 27. března 2024 v časopise Nature.
Příčinu hledá hluboko pod nohama. Zemské jádro se od roku 1972 setrvale zpomaluje — a protože se celkový moment hybnosti planety zachovává, pevný obal se o to musí točit rychleji.
Je to stejný princip, jaký znáte z krasobruslení. Když bruslař při piruetě přitáhne ruce k tělu, roztočí se rychleji, aniž by cokoli přidal.
Ledovce jako brzda
A tady přichází nejpodivnější část celého příběhu.
Tání ledovců na pólech přesouvá obrovské množství vody směrem k rovníku. Hmota se tak přemisťuje od osy otáčení dál — tedy jako by bruslař naopak ruce roztáhl. Rotace se tím zpomaluje.
💡 Zajímavost: Možnost ubrat vteřinu je v pravidlech zapsaná od samého začátku, tedy od roku 1972. Za víc než půl století ji ale nikdo nikdy nepoužil — všech dosavadních zásahů bylo přidání.
Podle Agnewa to znamená, že globální oteplování odsunulo nutnost ubrat vteřinu zhruba o tři roky.
V jeho práci to stojí docela přesně: záporná sekunda bude podle výpočtu potřeba do roku 2029, zatímco bez zrychleného tání ledovců by na ni došlo už kolem roku 2026.
Přesné datum ovšem záviset bude na tom, jak se rotace bude dál chovat — a ta se na roky dopředu spolehlivě předpovídat nedá.
Proč z toho mají technici obavy
Přidání vteřiny už systémy nějak zvládají, i když ani to není bez problémů — v minulosti kvůli němu padaly servery a služby.
Ubrání vteřiny je ale něco, co nikdy nikdo netestoval v ostrém provozu. Minuta by měla jen devětapadesát sekund a čas by z 23:59:58 skočil rovnou na půlnoc.
Problém je, že software po celém světě předpokládá, že sekunda číslo 59 existuje. Nikdo přesně neví, co udělají systémy, které na ni čekají — od finančních burz přes energetiku po navigaci.
Nakonec se to celé zruší
Je tu ovšem ještě jeden zvrat.
V roce 2022 rozhodla Generální konference pro váhy a míry, že se s tímhle systémem skoncuje. Podle rezoluce se má povolený rozdíl mezi atomovým a astronomickým časem zvětšit „v roce 2035, nebo dřív".
V praxi to znamená konec přestupných sekund, jak je známe. Místo drobných zásahů každých pár let se nechá rozdíl narůstat a řešit se bude až za mnohem delší dobu.
Může se tedy stát, že ta záporná vteřina bude nakonec první a zároveň poslední svého druhu. Zvláštní jednorázová událost, kterou způsobilo jádro planety — a kterou nám tající ledovce na pár let odložily.
Ověřeno z:
- Agnew — A global timekeeping problem postponed by global warming, Nature (27. 3. 2024)
- Scripps Institution of Oceanography, UC San Diego — tisková zpráva ke studii (2024)
- NIST — Leap Seconds FAQs (stav k roku 2026)
- BIPM — Rezoluce 4 z 27. zasedání CGPM (2022)
