Voyager letí 48 let a má paměť menší než jedna fotka
Sonda vypuštěná v roce 1977 se pořád ozývá z mezihvězdného prostoru. Signál k ní letí skoro celý den a řídí ji počítače slabší než cokoli, co dnes máte doma.
Sonda Voyager 1 odstartovala 5. září 1977. V té době se u nás teprve rozjížděly barevné televizory a osobní počítač byl novinka pro nadšence.
Od té doby nepřetržitě letí. A pořád se ozývá.
Jak daleko to je
K srpnu 2024 byla sonda 164,7 astronomické jednotky od Země. Astronomická jednotka je vzdálenost Země–Slunce, tedy zhruba 150 milionů kilometrů.
Voyager je tedy víc než stošedesátkrát dál od nás, než je Slunce. A každý rok se vzdálí o dalších 3,5 jednotky, takže dnes je to ještě podstatně víc.
Praktický důsledek stojí za zamyšlení. Rádiový signál letí rychlostí světla, ale i tomu trvá cesta z takové dálky zhruba třiadvacet hodin. Když v Pasadeně odešlou sondě povel, dorazí k ní až následující den.
Šedesát osm kilobajtů na celou sondu
Tady začíná ta nejpodivnější část.
Voyager má na palubě šest počítačů. Dohromady mají podle NASA paměť zhruba 68 kilobajtů.
Ne gigabajtů. Ne megabajtů. Kilobajtů.
Běžná fotka z dnešního mobilu zabírá několik megabajtů — tedy několik tisíc kilobajtů. Do celé paměti Voyageru by se nevešla ani zdaleka; chybělo by desetkrát tolik místa, a to je ještě opatrný odhad.
Hlavní procesor běží na frekvenci 250 kilohertzů a zvládne zhruba osm tisíc instrukcí za vteřinu. NASA to na svých stránkách srovnává se špičkovým chytrým telefonem z roku 2013, který jich zvládne přes čtrnáct miliard — a dnešní přístroje jsou ještě o kus dál.
Rozdíl je řádu milionů. A přesto ta starší mašina dodnes spolehlivě řídí sondu na hranici mezihvězdného prostoru.
💡 Zajímavost: Jedna „výměna zpráv" s Voyagerem trvá skoro dva dny. Povel letí necelý den tam a potvrzení další necelý den zpátky — teprve pak se v řídicím středisku dozvědí, jestli se příkaz vůbec provedl.
Proč to ještě žije
Voyager nemá solární panely — v takové dálce by byly k ničemu, protože Slunce je odtamtud jen o něco jasnější hvězda.
Energii mu dodávají radioizotopové generátory. Zjednodušeně: uvnitř se rozpadá plutonium, rozpadem vzniká teplo a to se převádí na elektřinu. Žádné pohyblivé části, žádné dobíjení.
Nevýhodou je, že palivo ubývá. Výkon generátorů klesá zhruba o čtyři watty ročně a s tím se zmenšuje i to, co si sonda může dovolit zapnout.
Inženýři proto postupně vypínají přístroje. Naposledy v dubnu 2026, aby ušetřili energii a udrželi sondu v chodu.
Za hranicí sluneční soustavy
V srpnu 2012 udělal Voyager něco, co předtím nedokázal žádný lidský výrobek: vstoupil do mezihvězdného prostoru.
Neznamená to, že opustil sluneční soustavu ve smyslu gravitace — to potrvá ještě desítky tisíc let. Znamená to, že vyletěl z bubliny nabitých částic, kterou kolem sebe Slunce vytváří, a měří teď prostředí mezi hvězdami.
Data odtamtud posílá dodnes.
Kolik času zbývá
NASA odhaduje, že obě sondy Voyager by mohly posílat data zhruba do roku 2036. Pak už na vysílání nezbude dost energie.
Sonda ale poletí dál — mlčky, setrvačností, po dráze, ze které ji nic nesvede.
Na palubě veze pozlacenou desku se zvuky a obrazy ze Země. Pokud ji za statisíce let někdo najde, bude držet v ruce zprávu od civilizace, která uměla poslat stroj mezi hvězdy s pamětí menší, než zabírá jedna dnešní fotografie.
Ověřeno z:
- NASA Science — Voyager 1 mission page (stav k roku 2026)
- NASA Science — Voyager Frequently Asked Questions (stav k roku 2026)
- NASA JPL — NASA Shuts Off Instrument on Voyager 1 to Keep Spacecraft Operating (duben 2026)
- NASA JPL — Images on the Golden Record
