Tyranosaura dělí od stegosaura víc času než od člověka

Stegosaurus zmizel ze světa dřív, než se vůbec objevil první tyranosaurus. To samo o sobě nepřekvapí.

Překvapí, o kolik dřív.

Spočítejme to

Stegosauři pocházejí z morrisonského souvrství v Severní Americe, jehož horniny jsou staré zhruba 157 až 150 milionů let. Byl to konec jury.

Ze stejných vrstev známe i allosaury, diplodoky nebo apatosaury — tedy skoro celý inventář toho, co si člověk vybaví pod heslem „dinosauři". Až na jednoho.

Tyranosaurus se objevil až asi před 68 miliony let, na samém konci křídy, a vyhynul zhruba před 66 miliony let při dopadu asteroidu.

Teď to odečtěte.

Mezi posledním stegosaurem a prvním tyranosaurem leží kolem 82 milionů let.

Mezi posledním tyranosaurem a dneškem leží 66 milionů let.

Tyranosaurus je tedy časově blíž vám než stegosaurovi. A není to těsné — chybí do toho šestnáct milionů let.

Jak moc to sedí

U takhle hrubých čísel je poctivé zeptat se, jestli závěr nezávisí na tom, které konkrétní datum vezmeme.

Nezávisí. I kdybychom rodu Stegosaurus velkoryse přiznali přežívání až do úplného konce jury, tedy zhruba k hranici 145 milionů let, pořád by ho od tyranosaura dělilo víc než sedmdesát milionů let. Tedy víc, než dělí tyranosaura od nás.

Jednu věc je ale potřeba říct přesně. Řeč je o rodu Stegosaurus — o tom konkrétním zvířeti z morrisonského souvrství, které máte v hlavě. Širší skupina dinosaurů s deskami na hřbetě se na jiných kontinentech udržela ještě do křídy, takže tohle srovnání platí pro stegosaura z dětských knih, ne pro každého desnatého dinosaura.

Proč nám to připadá nemožné

Chyba není ve vaší představivosti. Je v tom, jak se o dinosaurech mluví.

Slovo „dinosauři" splácne do jednoho balíku tvory, které dělí desítky milionů let — a my ten balík pak vnímáme jako jednu epizodu. Jako by „doba dinosaurů" byla jedna scéna, ve které to všechno běželo současně.

Přitom druhohory trvaly zhruba sto osmdesát pět milionů let. To je tak dlouhá doba, že se v ní celé skupiny zvířat stihly objevit, rozšířit po planetě a beze stopy zmizet — a pak znovu, několikrát za sebou.

Pomůže jedno srovnání, které si můžete ověřit sami. Od vyhynutí tyranosaura po dnešek uplynulo 66 milionů let. Za tu dobu se z drobných savců stali sloni, velryby, netopýři, opice i lidé. Celý ten příběh se vejde do kratší doby, než jaká dělí tyranosaura od stegosaura.

Jinak řečeno: kdyby tyranosaurus uměl přemýšlet o minulosti, byl by pro něj stegosaurus dávnou historií — vzdálenější, než je pro nás on sám.

To je na tom to podstatné. Nejde o kuriozitu s letopočty, ale o to, že „doba dinosaurů" nebyla doba. Byla to éra tak dlouhá, že se do ní vejde několik úplně různých světů za sebou.

Kolik jich vlastně bylo

O tyranosaurovi navíc víme překvapivě přesné věci.

Tým vedený Charlesem Marshallem spočítal v roce 2021 v časopise Science, kolik jedinců tohoto druhu vlastně kdy žilo.

Zní to jako nemožný úkol, ale postup je překvapivě přímočarý. U dnešních živočichů platí docela spolehlivý vztah mezi velikostí těla a tím, jak hustě dokážou obývat krajinu. Velcí masožravci potřebují velké území, takže jich na daném území žije málo. Malí býložravci jich na stejné ploše uživí mnohonásobně víc.

Když tedy víte, kolik tyranosaurus vážil, jak velké území obýval a jak dlouho žil, dá se z toho odhadnout, kolik jich mohlo být najednou.

Vyšlo, že v jednu chvíli jich po Severní Americe chodilo asi dvacet tisíc. Vzhledem k rozloze území, které obývali, je to pozoruhodně řídké osídlení — ale u vrcholového predátora se to dá čekat.

Druh se přitom podle nich udržel zhruba sto dvacet sedm tisíc generací a jedna generace trvala kolem devatenácti let. Vynásobeno to dalo celkový součet asi dvě a půl miliardy tyranosaurů za celou dobu existence druhu.

Jenže o dva roky později přišel přepočet

A tady příběh pokračuje způsobem, který se v populárních článcích obvykle neuvádí.

Evoluční ekoložka Eva Griebelerová z univerzity v Mohuči si v roce 2023 model prošla znovu a namítla, že původní tým přecenil, jak dobře tyranosauři přežívali a kolik kladli vajec, a tím i počet generací.

Její přepočet dává jiná čísla: zhruba devatenáct tisíc jedinců na generaci, ale jen asi devadesát tisíc generací — a tedy celkem kolem 1,7 miliardy tyranosaurů.

Míň generací při zhruba stejné době existence druhu znamená, že jedna generace musela být delší, než původní tým počítal. Tyranosauři se podle Griebelerové rozmnožovali pomaleji.

Zajímavá je reakce. Charles Marshall, autor původní práce, označil novější odhad za realističtější než ten svůj.

Co si z toho odnést

Ať už jde o dvě a půl miliardy, nebo o 1,7 miliardy, je to ohromující počet zvířat. A přesto z nich máme jen hrstku koster.

To vypovídá o zkamenění víc než cokoli jiného. Aby se ze zvířete stala fosilie, musí zapadnout do sedimentu dřív, než ho něco sní nebo než se rozpadne — a pak musí těch šedesát šest milionů let vydržet, aniž by ho hornina rozdrtila. A nakonec musí být zrovna na povrchu ve chvíli, kdy tudy jde někdo, kdo ho pozná.

Vzácnost dinosauřích nálezů tedy neznamená, že dinosaurů bylo málo. Znamená, že zkamenět je téměř nemožné.

A souvisí to i s tou naší zkreslenou představou času. Jednotlivá naleziště se nám v hlavě slijí do jednoho obrazu „doby dinosaurů" — přestože mezi dvěma z nich může ležet víc času, než uplynulo od vyhynutí dinosaurů po dnešek. Přesně to je případ morrisonského souvrství a mnohem mladších vrstev Hell Creek v Montaně, odkud pochází většina nálezů tyranosaurů.

---

Ověřeno z:

• National Park Service (USA) — morrisonské souvrství, stáří a fauna
• University of California Museum of Paleontology, Berkeley — datování druhohor a jury
• Marshall a kol., Science — Absolute abundance and preservation rate of Tyrannosaurus rex (2021)
• San Diego Natural History Museum — výklad výsledků studie o početnosti tyranosaurů
• Griebeler, Palaeontology — Vital statistics, absolute abundance and preservation rate of Tyrannosaurus rex (2023)