Rypoš lysý žije přes 30 let a riziko smrti mu s věkem neroste

Laboratorní myš se běžně dožije dvou až dvou a půl let; rekordní kusy něco přes čtyři roky. Rypoš lysý je zhruba stejně velký hlodavec — a nejdéle zaznamenaní jedinci se dožili přes třicet let.

Řádově víc při srovnatelné velikosti těla. To samo o sobě odporuje pravidlu, které v živočišné říši většinou platí: malá zvířata žijí krátce.

Zajímavější je ale něco jiného.

Riziko smrti, které s věkem neroste

U prakticky všech živočichů platí, že s přibývajícím věkem roste pravděpodobnost, že příští rok nepřežijí. U člověka se riziko úmrtí zhruba každých osm let zdvojnásobí. Tenhle vztah popsal už v 19. století britský matematik Benjamin Gompertz a od té doby se ukázal jako pozoruhodně univerzální.

U rypoše lysého neplatí.

Vědci v čele s Grahamem Rubym a Rochelle Buffensteinovou prošli data z chovu, který sledoval 3 848 zvířat, a výsledky publikovali v roce 2018 v časopise eLife. Zjištění bylo jednoznačné: riziko úmrtí se u rypoše s věkem nezvyšovalo — a to ani u zvířat, která byla pětadvacetkrát starší, než kdy dosáhla pohlavní dospělosti.

Co to ale neznamená

Tady je potřeba být opatrný, protože právě v tomhle bodě se z výzkumu často stává nesmysl.

Rypoš lysý není nesmrtelný. Umírá běžně jako každé jiné zvíře — na nemoci, zranění, konflikty v kolonii. Studie neříká, že by nestárl vůbec; říká něco přesnějšího a užšího: že u něj s věkem neroste riziko úmrtí.

Odborně se tomu říká zanedbatelné demografické stárnutí. Zvíře se opotřebovává, ale ne tak, aby to statistiku úmrtnosti posunulo.

Je taky dobré vědět, odkud data pocházejí. Nejde o pozorování v přírodě, ale o chovanou kolonii v laboratorních podmínkách — bez predátorů, s pravidelnou stravou a veterinární péčí. To výsledek nezpochybňuje, ale zasazuje ho do kontextu.

Proč nedostávají rakovinu

Druhá věc, kterou na rypoších vědci sledují, je pozoruhodná odolnost vůči nádorům.

Vysvětlení našel v roce 2013 tým Xiaa Tiana. Podle práce publikované v časopise Nature produkují rypoší buňky kyselinu hyaluronovou o mimořádně velkých molekulách — víc než pětkrát větších než u člověka nebo myši.

Kyselina hyaluronová je běžná složka mezibuněčné hmoty; u lidí ji znáte třeba z kosmetiky. U rypoše se ale hromadí ve tkáních v neobvyklé podobě, protože se jednak pomaleji rozkládá, jednak ji zvíře vyrábí odlišnou variantou příslušného genu.

Že jde skutečně o příčinu, ukázal jednoduchý test: když vědci tuhle velkou formu kyseliny z rypoších buněk odstranili, buňky se staly náchylnými ke zhoubné přeměně a v myších začaly tvořit nádory.

Podle autorů se ta vlastnost pravděpodobně vyvinula kvůli něčemu úplně jinému — aby měl podzemní hlodavec pružnou kůži a protáhl se úzkými chodbami. Ochrana před nádory je vedlejší efekt.

Zvíře, které porušuje pravidla

Rypoš lysý žije v podzemních koloniích ve východní Africe. Je téměř bez srsti, špatně reguluje tělesnou teplotu a vydrží dlouho v prostředí s velmi nízkým obsahem kyslíku.

Často se o něm píše, že je slepý. Přesnější je, že má drobné zakrnělé oči a mizerný zrak — rozezná světlo a hrubé tvary, ale na orientaci v chodbách mu stačí spíš hmat a čich.

Na pohled tedy nevypadá jako evoluční vítěz. Přesto právě on drží kombinaci vlastností, kterou by chtěla mít každá laboratoř zabývající se stárnutím: dlouhý život, minimum nádorů a úmrtnost, která se v čase nezhoršuje.

Proto se dnes nezkoumá jako kuriozita, ale jako model. Otázka nezní, jak dlouho rypoš vydrží — ale co konkrétně v jeho tkáních ten rozdíl dělá a jestli se to dá pochopit natolik, aby z toho jednou něco měla i medicína.

Zatím jsme u prvních kroků. Ale je to dobrá připomínka, že „stárnutí" není jeden pevný zákon přírody. U jednoho hlodavce z afrického podzemí funguje jinak.

---

Ověřeno z:

• Ruby, Smith, Buffenstein — Naked mole-rat mortality rates defy Gompertzian laws, eLife (2018)
• Tian a kol. — High-molecular-mass hyaluronan mediates the cancer resistance of the naked mole rat, Nature (2013)
• NCBI PMC — plný text studie o kyselině hyaluronové