Nejstaršímu změřenému zvířeti světa bylo 507 let. Byl to mlž

Nejstarší mlž žil 507 let. Jeho druh se běžně jí v polévce

Mlže vyloveného u Islandu v roce 2006 zkoumali vědci z Bangorské univerzity – poprvé se spletli o skoro sto let, teprve druhé měření sedělo. Je to nejstarší samostatně žijící živočich (ne kolonie jako třeba korály), u jakého věda kdy přesně určila věk.

Roku 1499 opouštěl Leonardo da Vinci Milán, který obsadilo francouzské vojsko. Ve stejném roce se v ledovém moři u severu Islandu vylíhl mlž druhu Arctica islandica – a přežil renesanci, baroko i obě světové války, než ho jednoho dne vytáhla na palubu výzkumná loď.

Schránka, která přirůstá jako letokruhy

Mlž je poslední žijící druh své čeledi – žádný jiný živý mlž už do ní nepatří, uvádí genetická studie z roku 2018. Anglicky se mu říká ocean quahog, česky arktika islandská. Schránka mu každý rok přiroste o tenkou vrstvu, podobně jako strom nasadí letokruh, a stejně jako u stromu se dá z těch vrstev leccos vyčíst o podmínkách v moři, kdy vrstva vznikla.

Šlo o běžný sběr vzorků pro výzkum klimatu – tým ze School of Ocean Sciences Bangorské univerzity ve Walesu za jednu islandskou expedici vylovil asi 200 mlžů. O rok později spočítali letokruhy na vnitřním vazu schránky a oznámili, že mlž – kterému začali říkat Ming, podle čínské císařské dynastie vládnoucí v roce jeho narození – má 405 až 410 let.

Jak se ze 405 let stalo 507

Šest let po prvním měření se k mlži vědci vrátili se zpřesněnou metodou. Na vnitřním vazu schránky, který použili poprvé, bylo podle ScienceNordic přes pět set letokruhů namačkaných do několika milimetrů – u tak starého kusu se prostě slily dohromady. Vědci se proto přesunuli na vnější stranu schránky, kde jsou přírůstky rozprostřené na mnohem větší ploše a obvykle se dají rozlišit i u nejstarších let – i když ne vždy: u jiných kusů se podle americké agentury NOAA letokruhy s přibývajícím věkem naopak zhušťují u okraje schránky a erozí vnější vrstvy se ty nejstarší mohou úplně ztratit. Výsledek si ověřili ještě radiokarbonovým datováním – měřením rozpadu radioaktivního uhlíku ve schránce, což je metoda zcela nezávislá na počítání vrstev. V listopadu 2013 tak oznámili opravený věk: 507 let. Mlž se narodil kolem roku 1499 – nový výsledek zůstává platný dodnes a je jedním z mála případů, kdy se stáří tvora dá určit skoro na rok přesně.

Mýtus o vraždě, která se nekonala

Po zveřejnění věku se internetem rozšířila zjednodušená verze příběhu: vědci prý mlže záměrně zabili jen proto, aby zjistili jeho stáří. Realita je jiná. Mlž byl jedním z asi 200 kusů, které tým vylovil z islandského šelfu jako běžný vzorek pro výzkum klimatu. Podle National Geographic je všechny hned na palubě zamrazili, jak se se vzorky mořských živočichů běžně nakládá, a teprve zpátky v laboratoři vědci pod mikroskopem zjistili, jak byl ten jeden z nich starý – v okamžiku zamrazení tedy nikdo netušil, že jde o rekordní exemplář.

Profesor James Scourse, člen týmu, později popsal reakce veřejnosti: dostávali e-maily, které je obviňovaly z vraždy mlže. Podle National Geographic šlo o zveličenou kauzu – smrt byla vedlejším a nezamýšleným důsledkem běžného sběru vzorků, ne cíleným zabitím kvůli jednomu číslu ve studii.

Polévka, ve které možná plavala staletí

Ironické přitom je, že úplně stejný druh lidé běžně jedí. Podle NOAA Fisheries se loví teprve od zhruba dvacátého roku života, kdy mlž doroste lovné velikosti, ale u pobřeží USA se dožívá i přes 200 let. Kdo si dal americkou mušlovou polévku nebo chowder, ve kterých se ocean quahog běžně zpracovává, podle vědců z týmu pravděpodobně snědl kus zvířete starého několik set let.

Mlž, který skoro nestárne

Taková dlouhověkost není u druhu Arctica islandica výjimka, jen extrém svého druhu, a hodně se liší podle populace – u mlžů z Baltského moře je maximální zjištěné stáří jen kolem 40 let, zatímco populace severně od Islandu, odkud pocházel i Ming, patří k nejdéle žijícím vůbec – nejstarší kus v jednom zkoumaném vzorku měl 226 let a Ming dokládá, že jde i výrazně víc. Vysvětlení téhle dlouhověkosti hledali vědci až v buňkách. Studie v časopise Aging Cell z roku 2012 zjistila, že blanky uvnitř mlžových buněčných elektráren, mitochondrií, mnohem hůř podléhají poškození kyslíkem než u příbuzných druhů s výrazně kratší délkou života – buňky se tak podle autorů opotřebovávají pomaleji. Novější studie z roku 2019 ale ukázala, že tenhle mechanismus sám o sobě nevysvětluje, proč se liší délka života mezi jednotlivými populacemi stejného druhu.

Navíc mlžům se s věkem nezkracují telomery – malé ochranné čepičky na koncích genetické informace v buňce, které se u většiny živočichů postupně obrušují a signalizují tělu, že stárne. U mlže zůstávají stejně dlouhé v každém věku. Mlž se navíc umí zavrtat do bahnitého dna a vydržet tam podle britské databáze mořského života MarLIN bez kyslíku běžně kolem týdne, výjimečně až 25 dní v kuse – přitom paradoxně baltská populace snáší nedostatek kyslíku pružněji než populace z Německé zátoky, a přesto se dožívá kratší doby: podle autorů jde tahle pružnost právě na úkor délky života. Tomu, že mlž s přibývajícím věkem neztrácí na vitalitě tak jako člověk, protože se v jeho buňkách nehromadí většina typického poškození, vědci souhrnně říkají zanedbatelné stárnutí.

Právě proto vědci v únoru 2025 poprvé přečetli celý jaderný genom druhu Arctica islandica a porovnali ho s genomy krátkověkých mlžů – hledání konkrétních genů, které takovou dlouhověkost umožňují, teprve začíná.

---

Ověřeno z:

• Bangor University / ScienceNordic — revize věku mlže Ming na 507 let, metoda a radiokarbonové ověření (listopad 2013)
• Guinness World Records — kategorie nejdéle žijící zvíře, historie odhadů 405–507 let
• National Geographic — okolnosti úhynu a reakce veřejnosti na mýtus o vraždě mlže (listopad 2013)
• NOAA Fisheries — biologie a komerční lov druhu Arctica islandica (ocean quahog)
• PMC/PubMed — genomová studie 2025 (PMC11899663), mitochondriální studie 2012 a 2019, populační studie 2014 o telomerách a maximální délce života