Rostliny při suchu cvakají. Lidské ucho to neslyší

Zdravá, dobře zalitá rostlina je téměř úplně potichu — míň než jedno cvaknutí za hodinu. Stačí jí ale pár dní nedopřát vodu, a u rajčete se jich ozve klidně pětatřicet za hodinu. Cvakání přitom nejdřív den ze dne přibývá, vrchol má kolem čtvrtého až pátého dne bez zalití — a pak zase ubývá, jak rostlina postupně vysychá úplně. Rostlina žádný hlas nemá — vzniká to nejspíš samo, uvnitř stonku. Kontaktním čidlem přiloženým na rostlinu to vědci umí zaznamenat už desítky let. Poprvé se to ale podařilo nahrát mikrofonem ze vzduchu, bez jediného doteku — a to je ten skutečný objev. Díky tomu totiž může zvuk zaslechnout i něco, co se rostliny vůbec nedotýká.

Slyšet je to i na několik metrů

V komoře, kam zvenčí nepronikl žádný zvuk, měli vědci z Telavivské univerzity mikrofony jen deset centimetrů od stonku — nahrát cvakání se ale povedlo i ze vzdálenosti několika metrů. Výsledky vyšly v roce 2023 v časopise Cell. Zvuky se odehrávají v pásmu tak vysokém, že tam lidský sluch vůbec nedosáhne — v desítkách kilohertzů, tedy desítkách tisíc kmitů za vteřinu, zatímco lidské ucho končí zhruba u dvaceti tisíc. Vystresované rostliny takhle „cvakaly" nejen při suchu, ale i po pořezání stonku — v obou případech mnohem častěji než rostliny v pohodě. Podle výpočtů by takové cvaknutí dokázala zaslechnout i zvířata z několika metrů, třeba noční motýli. Stejná nahrávací technika navíc fungovala i uprostřed hlučného skleníku plného rušivých zvuků — větru, klimatizace i údržbářských prací. Počítačový program naučený rozeznávat cvakání rostlin od tohohle okolního hluku se u téhle úlohy nespletl prakticky nikdy.

Proč to v rostlině praská

Rajčata a tabák nebyly jediné rostliny, které si vědci poslechli — stejné cvakání zaznamenali i u pšenice, kukuřice, kaktusu a plevele zvaného hluchavka, a u mladých, ještě zelených výhonků révy vinné00262-3). Nejde tedy o zvláštnost dvou konkrétních druhů, ale o jev, který se týká celé řady rostlin — jen ze dřeva, třeba u mandloně nebo u zdřevnatělých částí téže révy, se zvuk zatím nahrát nepodařilo.

Za zvukem podle vědců nejspíš stojí fyzikální jev zvaný kavitace. Rostlina totiž vodu netlačí odspodu nahoru, ale táhne ji vzhůru jako brčkem — vodní sloupec v tenoučkých trubičkách stonku je tak neustále napnutý, a při suchu tohle napětí ještě roste. Když je příliš velké, v trubičce se náhle vytvoří vzduchová bublinka a prudce se rozepne. Právě tenhle mikroskopický „prask" je slyšet jako ultrazvukové cvaknutí — a druhy se širšími trubičkami mají podle měření nižší tón cvaknutí než druhy s užšími, podobně jako u hudebního nástroje.

Bolest to ale není

Snadno by se to dalo číst jako křik bolesti. Nezávislý odborník na rostliny takové čtení odmítá — jde o vedlejší fyzikální projev vysychání, ne o volání o pomoc. Vedoucí výzkumu mluví jen o informaci, ne o citech: svět kolem nás je podle ní plný rostlinných zvuků, které něco prozrazují.

Prakticky by se to dalo využít třeba v zemědělství — mikrofon v poli, který zemědělci prozradí, že rostliny žízní, ještě než jim to je vidět na listech. Do skutečných farem se ale tahle metoda zatím prosazuje mnohem méně než třeba infračervené senzory — sama autorka výzkumu ale věří, že se to jednou změní.

---

Ověřeno z:

• Khait, I., Lewin-Epstein, O., Sharon, R. a kol. — "Sounds emitted by plants under stress are airborne and informative", Cell 186 (2023), 1328–1336 (Tel Aviv University, Hadany & Yovel)
• ScienceDaily — shrnutí studie (březen 2023)
• Smithsonian Magazine — reportáž se stanoviskem nezávislého odborníka (Tom Bennett, University of Leeds)
• ScienceAlert — vyjádření autorky výzkumu (Lilach Hadany) o mechanismu zvuku
• Tel Aviv University (english.tau.ac.il) — oficiální tisková zpráva, seznam testovaných druhů rostlin
• Frontiers in Plant Science — přehledová studie (2025) o praktickém využití akustické detekce stresu rostlin v zemědělství