V oceánech je rozpuštěno tolik soli, že by pokryla všechny kontinenty vrstvou vysokou 166 metrů
Když se napijete mořské vody, cítíte jen slanou pachuť. Ve skutečnosti je v oceánech rozpuštěno tolik soli, že kdyby se celá vysrážela a rozprostřela po souši, položila by se na ni vrstva vysoká přes 160 metrů – jako čtyřicetipatrový mrakodrap.
Voda v mořích chutná slaně, protože na ni připadá zhruba 3,5 procenta hmotnosti rozpuštěných solí – hodnota, kterou nezávisle potvrzuje i americký geologický ústav USGS. Zní to jako málo, ale oceány jsou obrovské: mají objem přes 1,335 miliardy kubických kilometrů vody – krychle s tolika kilometry vody by měla hranu dlouhou přes 1100 kilometrů.
Kolik je to soli doopravdy
Když se objem vynásobí průměrnou hustotou mořské vody (zhruba 1025 kilogramů na krychlový metr), vyjde hmotnost oceánu asi 1,368 × 10²¹ kilogramů – a 3,5 procenta z toho je rozpuštěná sůl, tedy zhruba 48 biliard tun. USGS uvádí podobný odhad, „až 50 biliard tun" (v anglickém originále „50 quadrillion", což v americké číselné soustavě odpovídá české biliardě, ne kvadrilionu) – řádově stejné číslo jako vlastní přepočet výše.
Jak by to vypadalo na souši
Kdyby se tahle sůl vysrážela do pevné podoby a rozprostřela rovnoměrně po celé souši Země (necelých 149 milionů čtverečních kilometrů), vyšla by podle oficiálního odhadu USGS vrstva vysoká 166 metrů. Vlastní přepočet z objemu oceánu a hustoty čistého halitu (běžné kuchyňské soli) vychází o něco níž, kolem 150 metrů – rozdíl je v tom, jakou přesnou hustotu „soli" si kdo do výpočtu dosadí, mořská sůl totiž není čistý halit, ale směs víc minerálů. Platí to navíc jen pro rozprostření po souši. Kdyby se stejná sůl rozprostřela po celém povrchu planety včetně oceánů, vrstva by byla jen kolem 44 metrů – víc než třikrát tenčí. Číslo tedy záleží na tom, kterou plochu si vybere.
Odkud se sůl v moři bere
Sůl do oceánu přitéká odjinud, nevzniká přímo v něm. Dešťová voda je mírně kyselá, protože v sobě nese rozpuštěný oxid uhličitý ze vzduchu – a právě tahle mírná kyselost jí umožňuje pomalu rozpouštět minerály v horninách, kterými protéká. Uvolněné ionty pak řeky splavují dál do moře – podle odhadu USGS tak řeky ročně přinesou asi 4 miliardy tun rozpuštěných solí. Druhým zdrojem jsou podmořské sopečné průduchy, kde se mořská voda zahřívá magmatem a vyplavuje z okolních hornin další minerály, než se vrátí zpátky do oceánu.
💡 Zajímavost: Sůl se v moři nezdrží navždy, ale její pobyt je na lidské poměry nepředstavitelně dlouhý: jeden sodíkový iont v ní podle odhadů stráví desítky milionů let – často se uvádí kolem 55 milionů – než se usadí na dně nebo skončí ve vzduchu. U chloridu vycházejí odhady ještě delší, kolem sta milionů let.
Proč se moře za miliardy let nepřesolilo
Sůl do oceánu sice neustále přitéká, ale zároveň se z něj i ukládá zpátky do hornin – hlavně se usazuje v sedimentech na dně, zhruba v takovém množství, kolik jí do moře přinesou řeky. Menší roli hrají i další cesty: vlny vyvrhnou do vzduchu jako mořský sprej velké množství soli ročně, i když naprostá většina spadne hned zpátky do moře a nad pevninu doletí jen zlomek, a v izolovaných zálivech se sůl usazuje přímým odpařováním jako pevný nerost. Díky téhle rovnováze je slanost moří na časové škále lidského života i celé civilizace prakticky neměnná – i když se podle novějších studií napříč stovkami milionů let, přes celé geologické epochy, přece jen pomalu měnila.
Přesná čísla se drobně liší podle toho, jaká salinita a jaká hustota soli se do výpočtu dosadí, ale ať se počítá jakkoli, výsledek vychází na víc než sto metrů silnou vrstvu.
Ověřeno z:
- USGS — Why is the ocean salty? (salinita, celková tunáž soli, vrstva na souši)
- NOAA Ocean Facts — salinita a objem oceánu
- LibreTexts Oceanography — doba setrvání iontů v moři (residence time)
