Vombat je jediné zvíře na světě, které kadí kostky. Vědci konečně vědí proč
Kulaté bobky, protáhlé housličky, nepravidelné hromádky – trus zvířat má spoustu tvarů. Jenže australský vombat, podzemní hrabáč vážící jako větší labrador, produkuje pravidelné kostky. A dlouho nikdo nechápal jak.
#vombat#zvířata#Austrálie#biologie#Ig Nobel
Vědci k pochopení mechanismu pitvali střeva vombatů z Tasmánie, kteří museli být po srážkách s auty humánně utraceni veterinářem – a mechanismus, na který přišli, je jiný, než se dlouho předpokládalo.
Ne lis, ale nerovnoměrně pružné střevo
Dlouho se čekalo, že vombat trus tvaruje svalovým „lisem" u konečníku. Podle recenzované studie v časopise Soft Matter je to jinak: stěna střeva má po svém obvodu dvě tužší a dvě pružnější oblasti, které se pravidelně střídají. Jak trus postupuje střevem a zároveň vysychá, tyhle rozdílně pružné pásy do něj vtisknou čtyři strany – podobně jako forma, jenže zevnitř. Dokonalá krychle to ale technicky není: rohy zůstávají mírně zaoblené a hrany zkosené, autoři studie proto trus přesněji popisují jako kvádr, jehož délka je asi 1,7krát větší než výška a šířka. Sami se navíc jen domnívají, že k výslednému tvaru přispívá i postupné vysychání trusu v posledním úseku střeva – ale tuhle část mechanismu označují za zatím neprokázanou domněnku, ne za hotový výsledek.
Od objevu k vysvětlení
Tým poprvé představil svá předběžná pozorování už v listopadu 2018 na vědecké konferenci v USA, kde tehdy testoval pružnost střeva nafukováním dlouhým tenkým balonkem a vzbudil mezinárodní pozornost dávno předtím, než výzkum prošel klasickým recenzním řízením. Kompletní, recenzovaná verze pak vyšla až v roce 2021 – tentokrát už s pružností změřenou přesnějším měřením, při kterém tkáň napínali, a z naměřených dat sestavili vědci matematický model střeva, který dokázal kostkovitý tvar reprodukovat i v počítačové simulaci.
Metr střeva a sto tisíc stahů
Ke kostkovatění dochází až v posledním metru střeva, které u vombata měří celkem 6 až 9 metrů – tedy šestkrát až devětkrát víc, než měří samo zvíře. Cestou tímhle dlouhým střevem prochází trus podle odhadu vědců řádově 100 000 svalových stahů, než z něj vznikne hotová kostka. Vombat najednou vyloučí několik kostek, denně jich dohromady vyprodukuje 80 až 100 a každá měří na výšku asi 2,3 centimetru, na šířku 2,5 centimetru a na délku o 60 procent víc – kolem čtyř centimetrů.
Proč vůbec kostky
Vombati vidí špatně, a tak si pachem značkují nápadná místa ve svém okolí – kameny, padlé kmeny, vyvýšeniny. Sami autoři studie to popisují jako zatím jen „široce předpokládanou" domněnku, ne ověřený fakt: v jejich vlastním testu kostkovité tvary skutečně doletěly po dopadu na rovné ploše dál než kulaté, ale na mírném svahu, podobném běžné nájezdové rampě, skončily jen asi o 20 centimetrů blíž místu dopadu než koule – tedy pomohlo to, ale ne dramaticky.
💡 Zajímavost: Za výzkum vombatích kostek dostal tým v roce 2019 Ig Nobelovu cenu za fyziku – pro Patricii Yang a jejího kolegu Davida Hua šlo už o druhé takové ocenění, první získali v roce 2015 za studii o délce močení savců.
Ať už je hlavním důvodem značkování, nebo něco jiného, jedno zůstává jisté: ze všech známých savců na Zemi našla evoluce tohle řešení jen u vombata.
Ilustrační foto: Hongbin / Unsplash
Ilustrační foto: Mark Stoop / Unsplash
Ověřeno z:
- Yang, Lee a kol. — Intestines of non-uniform stiffness mold the corners of wombat feces, Soft Matter (2021)
- Georgia Tech — tisková zpráva k výzkumu (listopad 2018, leden 2021)
- Improbable Research — Ig Nobel Prize 2019 winners
