Většina sladké vody na Zemi neteče. Leží zamrzlá v Antarktidě

Antarktida na mapě vypadá jako jedna bílá placka dole pod světem. Ve skutečnosti je pod ní schovaná ledová vrstva silná v průměru necelé dva kilometry, na nejhlubších místech ale i přes čtyři — dohromady 27,17 milionu kubických kilometrů ledu. Kdyby celý roztál, hladina světových moří by stoupla asi o 58 metrů — v přístavních městech by voda sahala někam ke dvacátému patru.

Kde je vlastně sladká voda

Když si člověk představí sladkou vodu, vybaví se mu řeka nebo jezero. Ve skutečnosti podle britských polárníků leží přibližně 90 procent sladké vody, která je na povrchu planety, zamrzlé právě v Antarktidě — v řekách a jezerech dohromady je jí jen zlomek procenta. Když se ale počítá veškerá sladká voda na Zemi, i ta ukrytá hluboko pod zemí, procento vypadá jinak. Podle amerického geologického ústavu tvoří všechen led a ledovce na světě dohromady necelých 69 procent. Zbylou téměř třetinu drží podzemní voda. Obě čísla jsou pravdivá zároveň — jen se liší v tom, co všechno se do „celkové sladké vody" počítá.

Jak se dá změřit led, na který nikdo nevidí

Přesný objem ledu vědci spočítali teprve nedávno, v projektu s názvem Bedmap3. Použili k tomu šest desítek let dat z letadel, satelitů, lodí i psích spřežení — hlavně radar, který prosvítí led až na skalní podklad, doplněný měřením otřesů na povrchu a nepatrných rozdílů v tíži. Dohromady tak vznikla mapa z 82 milionů jednotlivých bodů, díky které vědci vědí, jak silný je led na každém místě kontinentu — a kde se pod ním skrývají celá pohoří.

Nejstarší nepřerušovaný ledový záznam na Zemi

Sníh v Antarktidě prakticky netaje, a tak se tam vrstva po vrstvě ukládá tisíce let beze změny — a s ní i vzduchové bublinky z atmosféry té doby. Na začátku roku 2025 se týmu projektu Beyond EPICA podařilo dostat se vrtem necelé tři kilometry pod povrch. V jeho horní části získali souvislý klimatický záznam starý přes 1,2 milionu let — o 400 tisíc let starší, než byl dosavadní rekord 800 tisíc let z předchozího vrtu. Každý metr ledu je tak trochu jako stránka v deníku planety — a ty nejspodnější nikdo nikdy nepřepsal.

Vědci už dřív z mořských usazenin věděli, že se rytmus dob ledových kdysi razantně změnil — z cyklu opakujícího se každých 41 tisíc let na cyklus dlouhý celých 100 tisíc let. Stalo se to zhruba před 900 tisíci až 1,2 milionu let. Proč k té změně došlo, ale věda dodnes přesně neví; je to jedna z otevřených záhad klimatologie, kterou má nový, mnohem podrobnější vrt pomoct konečně rozlousknout.

Na západě led ubývá, na východě přibývá sníh

Ledová pokrývka se přitom nechová všude stejně. Vědci její úbytek sledují z vesmíru — dvojice satelitů obletuje Zemi a měří, kolik hmoty, tedy ledu, na daném místě ubylo. Podle těchhle měření ztrácí Antarktida dlouhodobě v průměru kolem 135 miliard tun ledu ročně — hlavně kvůli ledovcům v západní části kontinentu. Ve východní Antarktidě naopak sněhu spíš přibývá, ale ten nárůst ztrátu na západě nevyrovná. I obří kontinent, který vypadá jako neměnná bílá placka, se tak rok od roku mění.

---

Ověřeno z:

• British Antarctic Survey — Bedmap3, aktualizovaná mapa objemu ledu Antarktidy (březen 2025)
• Australian Antarctic Division — fakta o ledovém příkrovu a zásobách sladké vody
• USGS Water Science School — celosvětová bilance sladké vody (vč. podzemní)
• NASA/GSFC — satelitní gravimetrická data GRACE/GRACE-FO o úbytku ledu Antarktidy
• British Antarctic Survey — tisková zpráva Beyond EPICA, klimatický záznam 1,2 milionu let (leden 2025)
• SciTechDaily — shrnutí zjištění o Mid-Pleistocene Transition z vrtu Beyond EPICA